„V zahradě byl navždy ztracen ráj. V zahradě byl znovu objeven.“

Moje filozofie vychází z úcty k půdě, krajině a předkům. Pozemek nevnímám izolovaně, ale jako součást širšího celku – místa s historií, energií a příběhy, které se v něm otiskly. Zajímá mě vše viditelné i skryté, od minulosti domu až po proměny krajiny v čase. Krajina je pro mě kronikou – staré cesty, aleje, zarostlé úvozy či kamenné snosy vyprávějí tiché příběhy lidí a jejich života.

Když jsem hledal své životní poslání, došel jsem ke dvěma věcem: chci vytvářet příjemná místa k životu a zároveň přispět ke zlepšení světa. Postupně jsem pochopil, že to není jen sen. Ve své práci proměňuji jednotlivé kousky světa – zahrady, parky i krajinu – a tím přispívám k jeho celkové kráse.

Při tvorbě navazuji na okolí i širší souvislosti a pracuji s pokorou a soustředěním, protože každý zásah je součástí většího celku. Vnímám to jako práci brusiče diamantu – každý upravený prostor je jednou jeho ploškou. Svět nám přitom nepatří, máme ho jen zapůjčený od našich dětí.

Věřím, že péče o půdu a podpora života v ní i kolem ní má hluboký smysl. Tvořit krásné a živé místo znamená zároveň podporovat lepší vztahy mezi lidmi i jejich vztah k zemi. Mou snahou je vracet krajině život a vytvářet prostředí, kde se dobře žije přírodě i lidem, na to, že takové cíle jsou reálné.

Ve své tvorbě zpracovávám jednotlivé kousíčky světa, ať už to jsou soukromé zahrady, parky nebo části krajiny. Tím pracuji na krásnějším světě kolem nás.

V přirovnání k diamantu jsem ten, který vybrušuje jeho jednotlivé plošky. A svět je tím velkým diamantem, který nám nepatří, ani jsme ho nezdědili po našich předcích, ale máme ho zapůjčený od našich dětí.